Erozí je dnes poškozena čtvrtina zemědělské půdy, ročně nenávratně zmizí 21 milionů tun ornice. Částečně tomu měla bránit protierozní vyhláška, ale jak připomíná Zuzana Benešová, vedoucí projektu Živá půda, jehož cílem je zastavit znehodnocování půdy v Česku, ta zdaleka nefunguje, jak má.
„Zemědělec ví, zda hospodaří na erozí ohrožené půdě a vyhláška, místo aby nabízela prevenci, tak tento postup legitimizuje, a to je velký problém,“ uvádí s tím, že vůbec neřeší prevenci a navíc se netýká zahrad a sadů, kde rovněž k erozi dochází.
„Vyhláška je kompromis, ani ne mezi zemědělci a akademiky, ale mezi těmi, kdo se hlučně ozývali, že je moc přísná,“ dodává.
Ekonomická ztráta eroze je vyčíslena na 4,2 miliardy korun, to je ale pouze na zmizelé ornici. Sekundární škody nedokážeme vyčíslit, upozorňuje Zuzana Benešová.
„Dopad na úrodu je začarovaný kruh, ve kterém stále jedeme: více se hnojí, více se vjíždí těžkou technikou, více se do polí musí zasahovat, aby byly požadované výnosy. Nějakou dobu to patrně ještě bude fungovat, ale přijde okamžik, kdy už nebudeme mít co hasit, protože bude pozdě,“ varuje vedoucí projektu na záchranu půdy.
Jak funguje nebo nefunguje státní monitoring erozí? Co by měli dělat majitelé půdy a jak by se o svou polnost měli starat, i když ji pronajímají?
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
